Velké povídání o solárních sklenících

     Solární skleník, co to je za nesmysl! Přece každý skleník je solární. Jaký je v tom rozdíl?!…. Ano, každý skleník je objekt se solárním charakterem. Ale mezi obvyklým tvarem skleníku a tvarem "solárním" není rozdíl jen v "šišatosti", ale v jeho fyzikálním chování, které má na rostliny nesrovnatelný vliv. Někdo se s tímto skleníkem již v nedávné době setkal. Před několika lety jsme solární skleníky ve spolupráci s Konstruktivou Praha dodávali a vyráběli. Trochu jsme ale předběhli dobu a také vzájemná spolupráce selhala. Nyní se k solárním skleníkům vracím a proto, že je to skutečně poklad mezi skleníky, dříve než se zase objeví na trhu, něco si o nich řekneme a vysvětlíme. Začneme "letním" obrázkem skleníku tvarově "spočítaného" pro naší rovnoběžku.

     Na obrázku je znázorněno sluneční záření v době letního slunovratu, tj. v době kdy je slunce nejvýše a záření je nejsilnější. Vlivem fyzikálního odrazu paprsků prochází do skleníku v této době jen cca kolem 50ti % světelného a tepelného záření. Světelné záření je doplněno přirozeným rozptylem a odrazem sekundárního záření a jeho pokles není tak rapidní. Snížení tepelného záření, ale výrazně ovlivňuje konečnou teplotu ve skleníku a ten není nutné v létě zatírat. Důsledkem toho jsou produkty nejen s nižším obsahem dusičnanů, ale v letním období také s vyšším obsahem sušiny v plodech a tedy jejich vyšší výživnou hodnotou. Příčinou těchto pozitivních výsledků je větší podíl světla oproti teplu a nižší teplota ve skleníku snižuje dlouhodobě obranný výpar vody z rostliny, která nemusí mít takovou vnitřní zásobu vody. Současně to urychluje růst, neboť energie potřebná jinak k výparu vody je využita na fotosyntézu. Nižší teplota letního skleníku má vliv také na potřebu ventilace. Ta je velmi výrazně menší, vzniká tak příznivější mikroklima, půda tak rychle nevysychá a rostliny jsou tak bezpečněji chráněny proti případnému nedostatku vody. Může se stát, že budete muset být 2-3 dny mimo možnost zalít a v takových případech můžete ochránit rostliny výparným korýtkem umístěným uvnitř u paty jižní stěny. Výpar vody zvýší vnitřní vlhkost a rostliny po dobu nedostatku budou přijímat vodu ze vzduchu.

     Na druhém obrázku je znázorněna poloha Slunce v době zimního slunovratu a tedy v době, kdy je nejníže. Používáme-li v této době skleník (a vysvětlíme si, že solární lze) potřebujeme do skleníku dostat co nejvíce světla. Máme-li čistá skla prochází jimi díky sklonu stěny a postavení na jih cca 80% veškerého záření. Rostliny, v tomto případě krátkodenní rostliny ke svému zdravému růstu potřebují obě veličiny. Světelné i tepelné záření. Proto, že obě záření působí souběžně, je růst plynule odpovídající počtu slunečných dnů. Aby nám rostliny ale nepomrzly máme dvě možnosti. Můžeme-li skleník obsluhovat kdykoliv, stačí v době mrazů a zatažené oblohy uvnitř skleníku plodiny přikrýt, např. PE folií. Nemáme-li čas, nebo je skleník "z ruky" je výhodné využívat tepelných infra panelů, které nevytápí prostor skleníku, ale vysílané paprsky ohřívají přímo listy rostlin a půdu. Mají velmi nízký příkon (cca 40W na 1m2 plochy) a dají se ovládat termostatem. Je obvyklé i na Silvestra sklízet úrodu a mít stále k dispozici naťovou zeleninu, event. i salát. Rostliny vlivem tohoto tepla nerostou, jen vegetují. Vysvitne-li slunce, okamžitě vzroste teplota ve skleníku a může probíhat fotosyntéza, tj, mechanizmus růstu. Až na výjimky je obvykle v zimním období tak 20-30 rizikových dní a nocí. Není to tedy tak velká spotřeba na pohodlí a jistotu produkce zdravé vlastní zeleniny i v tomto období. Celkovou účinnost a využitelnost skleníku a také výraznější kvantitativní růst je možné ovlivnit zateplením skleníku (zasklení izolačními dvojskly) a popřípadě severní stěnu vyzdít a vně tepelně izolovat. Vnitřní tmavší keramický obklad absorbuje více tepelné energie do stěny a ta skleník v zimním období příznivě udržuje ve vegetační teplotě, energie na tepelnou ochranu se opět sníží. Toto řešení je sice nákladnější, ale pěkně řemeslně provedený skleník s celoročními parametry a energeticky nenáročný je nejen ozdobou zahrady, ale i zdrojem pro zdravou kuchyni.

     Na třetím obrázku je zakreslena důležitá informace pro pořízení solárního skleníku. Na rastru je názorně vidět, kde musí solární skleník stát, aby nebyla jeho funkce omezena. Jsou-li v jeho blízkosti listnaté stromy (ovocné) s nepříliš hustou korunou, jsou v zimě holé a není je tedy třeba uvažovat jako zdroj stínění. A na jaře je slunce již dostatečně vysoko. Ideální jsou jižní svahy, možnost přilepit skleník na např. zděné oplocení. Problematické je postavit solární skleník k domu, proto,že by se severní část střechy musela sklopit obráceně a ochranný efekt odrazu záření by nemohl probíhat, naopak by se skleník mohl přehřívat. Muselo by se na zasklení této části střechy použít tmavé reflexní sklo, které by zastoupilo letní útlum záření. V zimě nemá na funkci vliv.

     Na čvrtém obrázku si vysvětlíme ještě jednu důležitou tvarovou funkci dokonalého solárního skleníku. Jižní a západní stěna by měla být mírně skloněna cca 10-150, aby ranní a večerní slunce mělo možnost vpustit do skleníku pro rostliny velmi důležité infračervené záření, které potřebují hlavně plody k výraznému zabarvení a v ranních a večerních hodinách je skladba slunečního záření na něj nejpříznivější. Také náběh teploty a večerní teplotní spád je tzv. mělčí a rostliny tak netrpí tepelnými šoky. Obvykle je nutno zvážit, z které strany je skleník více zastíněn a tu provést jako kolmou a do ní umístit vstupní dveře. Dveře mohou být i v severní stěně, ale skleník by musel být vysoký, aby dveře nebyly příliš nízké, nebo vstup snížen, což zase zhoršuje obslužnost skleníku při výměně půdy a potřebě zajíždět s vozíkem dovnitř.

     Jistě se ptáte, kdo tohle vlastně všechno zjistil a zda se to prokázalo i v praxi. Reálný výzkum provedl a patent získal již v 60. a 70. letech minulého století, ano, český badatel a vědec Maxmilián Bitterman. Výzkum po jeho smrti vedla RNDr. Dagmar Dykyjová a to vše se dělo na půdě ČSA (čs.akademie věd). Praktické využití v té době nebylo podpořeno, přednost měly megalomanské projekty pod vlivem SSSR. Po roce 1989 jsem se tohoto projektu ujal k praktickému využití a skleníky pod názvem SOLAR (konstrukční řešení získalo i ochranu "průmyslový vzor") jsme nejdříve sami a později ve spolupráci s Konstruktivou Praha vyráběli a dodávali. Selhala představa o spolupráci a výroba byla po čase zastavena. Nyní, se po podnikatelských peripetiích znovu ujímám tohoto úkolu. Praxe snad všech držitelů těchto skleníků mi dala za pravdu ve smyslu pokračovat. Jeden takový skleník měla i moje matka (byl to prototyp představený v Receptáři Přemka Podlahy v roce 1991). Měl jsem možnost vidět výsledky na vlastní oči. I my jsme jedli, z naprosto nevytápěného skleníku s jednoduchým sklem, v zimě salát, čerstvou nať kadeřávku, pórek vydolovatelný ze země apod. Produkce salátových okurek dopracovala matka ke dvěma generacím stonků na jedné rostlině v sezoně. Produkce paprik byla překvapující i přes skutečnost, že obě tyto plodiny byly v jednom skleníku. Mohu jednoznačně říci, že solární skleník se vyplatí a tím nemyslím parodii na televizní reklamy teleshoppingů.

---